Každý z nás denně vyhodí spoustu organických zbytků – odřezky zeleniny, slupky z brambor, kávovou sedlinu, zvadlé květiny a mnoho dalšího. Místo aby tento bioodpad končil v koši a na skládce, můžeme jej snadno proměnit v něco užitečného. Kompostování je přirozený proces rozkladu organického materiálu, při kterém vzniká kvalitní humus neboli kompost – skvělé hnojivo plné živin pro zahrádku i pokojové rostliny. Důvodů, proč si pořídit domů kompostér je tedy hned několik:
- Méně odpadu v popelnici: Odhaduje se, že biologicky rozložitelné zbytky tvoří až 30–40 % směsného komunálního odpadu. Kompostováním tak výrazně snížíte množství odpadu, který končí na skládce nebo ve spalovně. Nebudete muset tak často vynášet koš a možná si vystačíte s menší popelnicí.
- Zdarma přírodní hnojivo: Výsledný kompost skvěle poslouží na zahradě při pěstování zeleniny, ovoce i okrasných rostlin. Nahrazuje kupovaná průmyslová hnojiva a substráty – ušetříte peníze a vaše rostliny dostanou ekologickou výživu. Kompost zlepšuje strukturu půdy, dodá jí živiny a pomáhá udržet vlhkost.
- Ekologický přínos: Když organické zbytky kompostujeme, snižujeme produkci skleníkových plynů. V anaerobních podmínkách skládky vytváří bioodpad škodlivý metan, zatímco při domácím kompostování dochází převážně k rozkladu za přístupu vzduchu. Navíc využíváme zdroje koloběhu živin – co vzejde ze země, vracíme zpět do půdy.
- Vzdělávání a radost: Kompostování může být zábava a poučení pro celou rodinu. Děti i dospělí uvidí na vlastní oči cyklus rozkladu a naučí se, jak příroda hospodaří s odpady. Je to uspokojující pocit, když proměníte kuchyňské zbytky v „černé zlato“ pro zahradu.
Zkrátka, mít doma kompostér znamená dělat něco pro sebe i pro životní prostředí. A nemusíte se bát – kompostování není složité. Stačí pochopit pár základních principů a vybrat si vhodný druh kompostéru, který odpovídá vašim možnostem.
Jak kompostér funguje (principy kompostování)
Kompostování je přirozený proces, při kterém se organické materiály za pomoci mikroorganismů a drobných živočichů rozkládají na humus. V podstatě napodobujeme to, co se děje v lese na zemi: listí, větvičky a zbytky rostlin se postupně rozloží a obohacují půdu. V kompostéru tento proces probíhá rychleji a kontrolovaněji, protože mu vytvoříme ideální podmínky.
Hlavními „pracanty“ v kompostu jsou bakterie a houby, které rozklad zahajují, a různí drobní živočichové – třeba žížaly, stínky nebo různý hmyz – kteří pomáhají zbytky rozmělnit. Tyto organismy potřebují ke své činnosti několik věcí: potravu, vzduch a vhodnou vlhkost. Jak to zajistit v kompostéru?
- Správný mix materiálů: Základem je dávat do kompostéru vhodné suroviny. Obecně rozlišujeme „zelené“ a „hnědé“ složky. Zelené (dusíkaté) jsou např. čerstvé kuchyňské zbytky, posekaná tráva nebo hnůj – obsahují hodně vlhkosti a živin. Hnědé (uhlíkaté) jsou suché listí, sláma, piliny, drcený papír nebo karton – jsou sušší a strukturované. Pro kvalitní kompost je ideální kombinovat obojí v poměru zhruba 2:1 (hnědé:zelené). Pokud dáte příliš mnoho kuchyňských zbytků najednou bez suchého materiálu, kompost může být mokrý, zahnívat a zapáchat. Naopak samé suché listí a papír se bude rozkládat pomalu. Střídáním a mícháním vrstev „zeleného“ a „hnědého“ materiálu zajistíte vyváženou stravu pro rozkladače.
- Vzduch (kyslík): Většina klasického kompostování je aerobní proces, což znamená za přístupu vzduchu. Mikroorganismy potřebují kyslík, aby mohly rozkládat materiál efektivně a bez zápachu. Proto by kompost neměl být udušený. V praxi to znamená občas kompost prohrábnout nebo promíchat, aby se provzdušnil. Mnoho typů kompostérů (hlavně venkovní kompostéry) má v plastových stěnách otvory pro přístup vzduchu. Některé moderní kompostéry jsou řešené jako otočné tumblery – těmi stačí pravidelně zatočit a tím materiál promíchat.
- Vlhkost: Život v kompostu potřebuje také vodu. Ideální vlhkost se často popisuje tak, že materiál má být vlhký jako vyždímaná houba – nesmí z něj téct voda, ale na omak je vlhký. Pokud je kompost příliš suchý (například v létě samé suché listí), rozklad se téměř zastaví. Pak je dobré ho zvlhčit (zalít konví nebo přidat víc šťavnatých zbytků). Naopak když je moc mokrý a bahnitý (třeba ze spousty trávy či ovoce), přidejte suchou složku (papírové kapesníky, piliny, suchou trávu) a promíchejte, aby se nasál přebytečný mok.
Když je vše správně, uvnitř kompostu začne mikrobiální aktivita a kompost se může i zahřát (větší zahradní komposty mívají uvnitř teplotu 50–70 °C!). To je znakem, že rozklad běží naplno a také se tím ničí zárodky chorob či semena plevelů. Postupně, během několika měsíců až roku (dle podmínek), se obsah kompostéru přemění na tmavou drobivou hmotu vonící lesní půdou – hotový kompost.
Existují i metody kompostování bez přístupu vzduchu (anaerobně), což je například Bokashi kompostér. Ten funguje na principu fermentace pomocí speciálních bakterií ve vzduchotěsném prostředí. Výsledkem není klasický kompost, ale nakvašená směs, která se pak dodatečně rozloží v půdě. O Bokashi si řekneme více za chvíli. Nejprve si pojďme představit různé typy kompostérů, ze kterých si můžete vybrat.
Typy kompostérů a jak se používají
Neexistuje jen jeden druh kompostéru. Naopak – vybrat si můžete řešení podle toho, jestli máte rodinný dům se zahradou, balkón, nebo bydlíte v malém bytě. Domácí kompostér už dávno nemusí být jen páchnoucí hromada na dvoře. Dnes jsou k dispozici promyšlené nádoby a zařízení, které kompostování usnadní a urychlí. Zde jsou hlavní typy:
- Venkovní kompostér: Klasika pro zahrádkáře. Bývá to větší nádoba (plastová či dřevěná ohrádka) umístěná venku na zahradě. Plastové kompostéry mají často objem od cca 300 do 1000 litrů. Například zahradní plastový kompostér o objemu 420 l mívá perforované stěny pro větrání a dno otevřené do půdy, aby do něj mohly žížaly a mikroorganismy z okolí. Venkovní kompostér se hodí pro zpracování velkého množství bioodpadu – nejen kuchyňských zbytků, ale i trávy, listí, štěpků z větví apod. Používání je jednoduché: průběžně do něj vrstvíte vše biologicky rozložitelné ze zahrady a kuchyně (co tam patří), občas promícháte a kontrolujete vlhkost. Za pár měsíců odebíráte spodními dvířky hotový kompost. Výhodou je velká kapacita a nenáročnost – materiál se rozkládá většinou sám. Jen je potřeba mít na zahradě místo a počítat s tím, že v zimě se proces zpomalí. Pokud nemáte speciální nádobu, můžete venkovní kompost založit i svépomocí jako ohrádku z prken nebo jen tak na hromadě; uzavíratelné plastové kompostéry jsou ale estetičtější a lépe udržují podmínky (teplo, vlhko).
- Kuchyňský kompostér (Bokashi): Pro obyvatele bytů bez možnosti zahrady je skvělou variantou kuchyňský kompostér. Jde obvykle o uzavíratelný plastový kbelík se speciálním fermentačním přípravkem. Populární je tzv. Bokashi kompostér, který funguje na principu kvašení. Do nádoby přidáváte kuchyňské zbytky (včetně těch, které se do běžného kompostu nehodí, jako je trocha masa či mléčných výrobků) a každou vrstvu posypete Bokashi směsí s užitečnými mikroorganismy. Tyto mikroby v bezvzdušném prostředí obsah nádoby zakvasí. Ve spodní části nádob bývá kohoutek na vypouštění tekutiny – tzv. Bokashi čaj, což je tekuté hnojivo vzniklé fermentací. Ten lze ředit vodou a zalévat jím rostliny nebo jej vylít do odpadu (je to prospěšné i na čištění odpadních trubek). Jakmile nádobu naplníte, nechá se pár týdnů uzavřená fermentovat. Výsledná nakvašená směs pak ještě potřebuje dozrát – buď ji zakopete na zahrádce, nebo třeba dáte do venkovního kompostéru, kde se rychle rozloží. Bokashi kompostér umožňuje kompostovat v bytě bez zápachu a hmyzu, protože je vzduchotěsně uzavřený. Nevýhodou je, že potřebujete kupovat speciální směs bakterií a řešit, kam s obsahem po naplnění (ideálně mít alespoň truhlík s hlínou, kam ho zahrabete).
- Vermikompostér (žížalový kompostér): Další variantou do bytu je vermikompostér, neboli kompostér využívající žížaly. Speciální druhy žížal (nejčastěji žížaly kalifornské) v něm rozkládají kuchyňské zbytky a vytvářejí tzv. vermikompost – velmi kvalitní humus – a tekutinu přezdívanou žížalí čaj. Vermikompostér bývá tvořen několika patry nebo nádobami. Začíná se tak, že do spodní nádoby dáte podestýlku (např. kokosové vlákno, natrhaný papír, listí) a nasadíte žížaly. Ty potom prolézají dírkami do horní nádoby, kam postupně přidáváte kuchyňský bioodpad. Žížaly ho požírají a jejich trus je vlastně onen kompost. Když je horní nádoba plná, dole už máte hotový vermikompost a můžete nádoby prostřídat. Moderní vermikompostéry jako např. vermikompostér Urbalive od české firmy Plastia vypadají elegantně a v interiéru nijak neruší – připomínají spíše designový kus nábytku. Používání vermikompostéru chce trochu cviku: je potřeba pravidelně krmit žížaly vhodnými zbytky a udržovat správnou vlhkost. Odměnou je však úžasný kompost a tekuté hnojivo zdarma, a navíc dobrý pocit, že i v paneláku dokážete recyklovat bioodpad. Vermikompostér nezapáchá, pokud se o něj správně staráte. Hodí se pro domácnosti, které běžně produkují spíš menší množství kuchyňských zbytků průběžně (žížaly totiž mají omezenou kapacitu, kolik zvládnou zpracovat za den).
Existují i další vychytávky a variace – například rotační kompostéry (sudu zavěšené na konstrukci, které otáčením promícháte) nebo kompostovací silo přímo ve vyvýšeném záhonu (do země zapuštěný perforovaný tubus, kam házíte bioodpad a žížaly si samy roznesou živiny do záhonu kolem – příkladem je vermikompostér do záhonu. Pro většinu běžných účelů si ale vystačíte s výše uvedenými třemi typy: venkovní zahradní kompostér, kuchyňský Bokashi nebo bytový žížalový kompostér. Někdo kombinuje i více metod – třeba v bytě používá Bokashi a pak obsah nosí na komunitní kompostér na sídlišti, nebo má vermikompostér na balkóně a na zimu ho přestěhuje dovnitř. Možností je spousta a kompostovat může opravdu každý, i bez zahrady.
Jak se starat o kompostér (venkovní vs. bytový)
Aby kompostování probíhalo hladce, je potřeba se o svůj kompostér trochu starat. Naštěstí nejde o nic náročného – spíše o pár jednoduchých úkonů a zdravý rozum. Jinou péči vyžaduje kompostér venku na zahradě a jinou ten v bytě se žížalami nebo Bokashi. Pojďme si shrnout základní tipy pro oba případy:
Péče o venkovní kompostér: Zahradní kompostér umístěte na vhodné místo – ideálně polostín, aby nevysychal, a přímo na hlínu nebo trávník (kvůli přístupu půdních organismů, pokud má otevřené dno). Dbejte na správné složení kompostu – vyvážený poměr suchého a mokrého materiálu jsme už zmiňovali. Velké kusy (větve, celé kukuřice) je lepší podrtit nebo nastříhat, urychlí to rozklad. Promíchávání: Jednou za týden či dva kompost prohrábněte vidlemi nebo otočte tumblerem, ať se provzdušní. Vlhkost: Zejména v horkém létě kontrolujte, zda není kompost příliš suchý – můžete ho pokropit vodou. Naopak dlouhodobé lijáky můžou způsobit přemokření; proto pomůže mít víko nebo kompost zakrýt plachtou. Co nepatří do kompostu: vyhněte se házení masa, velkého množství pečiva, mléčných výrobků, olejů a výkalů masožravých zvířat – tyto věci by lákaly škůdce a dělaly neplechu. Venkovní kompost zvládne zpracovat i například skořápky od vajec, zbytky ovoce a zeleniny, posekanou trávu, listí, kávovou sedlinu, papírové ubrousky, piliny a drobný zahradní odpad. Problémy a řešení: Pokud zaznamenáte zápach, znamená to nedostatek vzduchu nebo přebytek mokrého materiálu – promíchejte ho s suchým hnědým materiálem. Objeví-li se množství mušek (octomilek), pomůže zasypat čerstvé zbytky vrstvou hlíny či listí a kompost uzavřít. Zima: V zimních měsících se rozklad zpomalí až téměř zastaví, což je normální. Můžete kompostér zateplit (např. starým kobercem kolem dokola) pro udržení vyšší teploty, ale není to nutné – proces zase naběhne s jarem. Klidně přes zimu dál přidávejte bioodpad, jen počítejte, že se bude hromadit a rozloží se, až poleví mrazy. Na jaře je dobré kompost překopat a promíchat, aby se znovu rozběhl.
Péče o bytový kompostér: V bytě nejčastěji pracujete buď se žížalovým vermikompostérem, nebo s Bokashi. U Bokashi je péče jednoduchá – jde vlastně jen o to správně dávkovat směs s bakteriemi a slévat tekutý výluh. Takže každou novou várku zbytků v nádobě posypat aktivační směsí (dle návodu výrobce), pořádně stlačit (vymačkat vzduch) a nádobu zavřít. Zhruba jednou za 2–3 dny vypustit z kohoutku tekutinu, která se mezitím vytvořila, a tu využít nebo zlikvidovat. Když je nádoba plná, necháte ji stát zavřenou stranou a použijete druhou (pokud máte dvě na střídání), nebo obsah po dvou týdnech zakopejte do země. Důležité je udržovat Bokashi kompostér zavřený, ať dovnitř nejde vzduch – jinak by se proces fermentace zastavil a mohly by se množit nevhodné bakterie. V bytě ho skladujte třeba pod dřezem nebo v komoře, kde nemrzne (optimální je běžná pokojová teplota). Správně vedený Bokashi kompostér nezapáchá – může být cítit jen lehce nakysle (jako nakládaná zelenina). Pokud by byl cítit shnilý zápach, je něco špatně (pravděpodobně málo posypu nebo moc tekutin).
U vermikompostéru je péče o žížaly trochu podobná péči o domácí mazlíčky, i když výrazně jednodušší 😄. Žížaly potřebují stálé prostředí: nevystavovat je mrazu ani velkému horku. Ideální teplota je kolem 20 °C, neměla by klesnout trvale pod ~10 °C (při nižších teplotách žížaly přestávají pracovat a množit se) ani stoupat nad ~30 °C. Vermikompostér tedy umístěte někam, kde je relativně stabilní klima – v bytě např. do předsíně, kuchyně či na balkon (ale na zimu ho z balkonu raději přestěhujte dovnitř). Krmení žížal: Ze začátku dávejte spíš menší množství zbytků, než se kolonie žížal rozroste. Zbytky zahrabávejte do substrátu v kompostéru nebo zasypávejte třeba natrhaným papírem, aby nelákaly mušky. Žížaly milují většinu rostlinných zbytků – slupky, okrojky zeleniny a ovoce (pozor na citrusy, ty raději v menším množství, jsou kyselé), kávovou sedlinu, čajové sáčky, drcené skořápky od vajec, zvládnou i namočený chléb nebo těstoviny. Vyhněte se však masu, mléčným výrobkům, oleji a vařeným jídlům s kořením – tohle pro žížaly není a v bytě by to dělalo nepořádek. Dále žížalám příliš „nejede“ cibule a česnek nebo ostré chilli papričky. Udržování vlhkosti a vzduchu: Vermikompost by měl být vlhký, ale ne mokrý. Když po zmáčknutí materiálu v dlani nekápne voda, ale ruka je vlhká, je to akorát. Pokud je prostředí moc mokré (např. z velkého množství melounových slupek), přidejte nastrouhaný papír, lepenku nebo suché listí, které přebytečnou vlhkost vsákne. Občas (asi jednou týdně) kompost v nádobě prohrábněte, aby se provzdušnil a zkontrolujte, že je vše v pořádku. Sklizeň kompostu: Zhruba po 2–3 měsících by měl být spodní patro (nebo dno nádoby) plné tmavého vermikompostu. Ten pak odeberte – třeba vysypte a prosejte, žížaly ručně vyberte nebo je nechte přelézt do vyššího patra za čerstvým jídlem a spodní nádobu pak odeberte. Získaný kompost využijte ke hnojení květináčů či zahrady. Tekutinu (žížalí čaj) z odkapávací nádobky dole slijte přes kohoutek jednou za týden/dva – nesmí jí tam být příliš, aby žížaly nebyly doslova ve vodě. Ředěná asi 1:10 s vodou je výtečným hnojivem pro zálivku pokojovek.
Vidíte, že ani péče o bytový kompostér není nic složitého. Chce to jen pravidelnost – krmit postupně, nepřelévat a udržovat čistotu. Za odměnu se vám kompostér odmění bezproblémovým chodem. Kdyby se přece jen objevily drobné potíže (zápach, mušky, plísně), dají se většinou snadno vyřešit úpravou podmínek: přidat suchý materiál, dočasně přestat krmit, nechat kompost vyvětrat apod. Každá domácnost si časem vypiluje vlastní režim, co jejímu kompostéru vyhovuje.
Výhody a nevýhody kompostování
Kompostování přináší spoustu výhod, ale je fér zmínit i případné nevýhody či výzvy, které s ním souvisejí. Tady je stručný přehled:
Výhody kompostování:
- Snížení objemu odpadu: Méně odpadu v koši znamená méně odvozu na skládky a menší zátěž pro životní prostředí. Domácnosti kompostující bioodpad často zredukují obsah běžné popelnice o třetinu i více.
- Získáte kvalitní hnojivo zdarma: Kompost obohatí půdu na zahradě, zlepší zdraví vašich rostlin a zvýší úrodu. Nemusíte kupovat průmyslová hnojiva ani rašelinu. Vermikompost i Bokashi tekutina navíc patří k nejúčinnějším přírodním hnojivům vůbec.
- Úspora peněz: Kromě úspory za hnojiva může kompostování nepřímo ušetřit i na poplatcích za odpad (pokud platíte podle objemu nebo frekvence svozu). Také utratíte méně za pytle na odpadky, protože jich jednoduše tolik nenaplníte.
- Výchovný a komunitní přínos: Naučíte sebe i děti ekologickému myšlení v praxi. Přebytečný kompost můžete darovat sousedům nebo využít v komunitní zahradě. Kompostování posiluje pocit sounáležitosti s přírodou a odpovědnosti za své odpadky.
Nevýhody a úskalí:
- Potřeba času a péče: Kompostování není zcela bez práce. Musíte se o kompostér starat – občas promíchat, hlídat složení, krmit žížaly apod. Není to náročné, ale určitou pravidelnost a pozornost to vyžaduje. Ne každému se chce tím zabývat.
- Počáteční investice a místo: Pořízení kompostéru (zejména moderního vermikompostéru) něco stojí. Ceny se pohybují od několika stovek (u jednoduchých zahradních nádob) až po pár tisíc korun za designové vermikompostéry. Také potřebujete najít vhodné místo – na zahradě nebo i v bytě. V malém bytě může být umístění kompostéru výzva, i když třeba Urbalive slouží i jako stylová stolička.
- Možný zápach či hmyz: Špatně udržovaný kompostér může zapáchat nebo přilákat nežádoucí hmyz (octomilky, případně venku i mouchy či mravence). To se stane hlavně tehdy, když do kompostu patří věci, které nemají, nebo když chybí vzduch. Správným postupem se dá problémům předejít – ale je dobré o téhle možnosti vědět. Kdo je hodně citlivý, může mu vadit i ten nejmenší „přírodní“ zápach rozkladu.
- Ne vše lze kompostovat: Do domácího kompostéru nemůžete hodit úplně všechny organické odpady. Velké kosti, maso ve větším množství, mastné zbytky nebo třeba exkrementy psů a koček do klasického kompostu nepatří. To znamená, že určité procento kuchyňských odpadků stejně skončí v popelnici (pokud nepoužijete Bokashi, které zvládne i část těchto složek fermentovat). Také rozklad nějaký čas trvá, takže musíte počítat s tím, že hotový kompost nebude hned.
Celkově však výhody převažují a většina lidí, kteří to zkusili, u kompostování zůstane právě kvůli dobrému pocitu a praktickému užitku. 👍
Finanční úspory díky kompostování
Možná vás překvapí, že domácí kompostování může přinést i finanční úspory. Pojďme se na ně podívat detailněji:
- Nižší náklady na odpad: Pokud platíte poplatek za komunální odpad podle objemu popelnice nebo četnosti svozu, menší množství směsného odpadu se může promítnout do nižší platby. Například některé obce umožňují vybrat menší nádobu či delší interval svozu za nižší poplatek, což je ideální pro ty, kdo mají málo odpadu. Když začnete kompostovat bioodpad, zjistíte, že černou popelnici plníte mnohem pomaleji. Třeba místo týdenního svozu vám stačí odvoz jednou za dva týdny. Za rok se úspora může nasčítat. (Samozřejmě záleží na systému plateb ve vaší obci – někde se platí paušálně a úspora je pak spíš nepřímá v podobě obecních nákladů.)
- Úspora za hnojiva a substráty: Kvalitní kompost dokáže nahradit značnou část kupovaných zahradních hnojiv. Pytel zahradního substrátu nebo granulovaného hnojiva stojí desítky až stovky korun – a vy jich díky vlastnímu kompostu můžete omezit nebo zcela vypustit. Zvlášť pokud máte větší zahradu nebo hodně pokojových rostlin, úspora se projeví. Domácí vermikompost je často označován za „rostlinný elixír“ – rostliny jím hnojené prospívají, takže nemusíte kupovat speciální výživu.
- Menší spotřeba plastových pytlů: Když se výrazně zmenší objem směsného odpadu, spotřebujete méně pytlů na odpadky. To je sice menší položka, ale potěší – a navíc zase o něco méně plastu k vyhození.
- Možné dotace nebo kompostér zdarma: Některé obce a města motivují občany ke kompostování tím, že nabízejí kompostéry zdarma nebo s příspěvkem. Pokud máte tu možnost, může vás pořízení kompostéru stát nulové nebo velmi malé peníze. I bez dotace ale kompostér berte jako investici, která se vám vrátí. Například zakoupený vermikompostér Economy z recyklovaného plastu vám může sloužit řadu let – během té doby byste utratili mnohem více za průmyslová hnojiva, která díky němu už nepotřebujete.
V konečném důsledku nejde jen o přímé úspory v peněžence, ale i o hodnotu toho, co za své „odpady“ získáte. Přeměnou slupek a zbytků na kompost vlastně vyrábíte cenný produkt, který byste jinak museli koupit. A to se vyplatí!
Závěrem: Kompostování doma – ať už na zahradě, nebo v paneláku – je skvělý způsob, jak snížit odpad, ušetřit peníze a ještě získat bonus v podobě skvělé zeminy pro pěstování. Začátky možná vyžadují trochu experimentování, ale nenechte se odradit. Existuje spousta zdrojů a rad pro začátečníky (např. stránky jako Kompostuj.cz nebo projekty městských komunitních zahrad), kde se dozvíte další tipy. Hlavní je začít. 🌱 Pořiďte si kompostér, dejte šanci žížalám či prospěšným bakteriím a uvidíte, že se z kompostování stane rutina, na kterou nedáte dopustit. Vaše popelnice zůstane poloprázdná a rostliny vám poděkují!