Co je asfaltové pásy
Asfaltové pásy jsou pásové hydroizolační materiály na bázi asfaltu, které chrání konstrukce před vodou a vlhkostí. Jde o pružné role, které se pokládají na střechy, základy, terasy nebo sokly a vytvářejí souvislou hydroizolační vrstvu. Správně zvolený a položený asfaltový pás brání zatékání, vzlínání vlhkosti i postupnému poškozování konstrukce mrazem a solemi.
Složení a typy asfaltových pásů
Základem asfaltového pásu je nosná vložka, nejčastěji skelná rohož nebo polyesterová vložka, která dává materiálu pevnost a tvarovou stálost. Na tuto vložku je z obou stran naneseno bitumenové pojivo, někdy upravené polymery, díky čemuž vzniká modifikovaný asfaltový pás s vyšší pružností a životností.
Rozlišuje se podkladní pás, který slouží jako spodní vrstva, a vrchní pás s minerálním posypem, který odolává slunci, mechanickému namáhání a povětrnosti. Pod jednotným názvem asfaltové pásy se tak skrývá celá řada výrobků pro různé části stavby.
Použití asfaltových pásů ve stavebnictví
Nejčastěji se asfaltové pásy používají jako střešní hydroizolace a jako hydroizolace základů. Na střechách tvoří buď hlavní střešní krytinu, nebo součást vícevrstvé skladby. U spodní stavby chrání svislé a vodorovné konstrukce před působením zemní vlhkosti i povrchové vody.
Své místo mají asfaltové pásy také u teras, balkonů, garáží a podlah nad nevytápěnými prostory. V těchto případech slouží jako spolehlivá izolace proti vodě, na kterou se ukládají další vrstvy, například tepelná izolace, beton nebo dlažba.
Asfaltové pásy na střechách
Na plochá střecha se většinou navrhuje vícevrstvá skladba, kde asfaltové pásy vytvářejí hlavní těsnicí systém. Podkladní pás se natavuje nebo lepí na nosnou konstrukci, nad ním bývá tepelná izolace a finální vrchní pás s minerálním posypem. Ten chrání bitumen před sluncem a mechanickým poškozením.
Na šikmá střecha se asfaltové pásy používají jako pojistná hydroizolace pod krytinou. Chrání krov, tepelnou izolaci a podhledy před zatékáním při extrémním počasí, navátém sněhu nebo kondenzaci. Důležité je pečlivé provedení detailů kolem střešní vpust, komínů a prostupů, kde jsou poruchy nejčastější.
Asfaltové pásy na spodní stavbě
U spodní stavba tvoří asfaltové pásy důležitou součást ochrany domu před vlhkostí. Jako vodorovná izolace se ukládají mezi základovou konstrukci a první řadu zdiva, aby zabránily vzlínání vody do stěn. Jako svislá hydroizolace se aplikují na vnější stranu základových a sklepních stěn.
Velmi často se kombinují s drenážní systém a s tepelnou izolací z extrudovaného polystyrenu. V takovém případě asfaltové pásy vytvářejí primární těsnicí vrstvu, zatímco izolant a zásyp chrání hydroizolaci před mechanickým poškozením a teplotními výkyvy.
Způsoby pokládky asfaltových pásů
Podle druhu výrobku a podkladu lze asfaltové pásy pokládat několika způsoby. U natavované pásy se spodní strana ohřívá plamenem, pás se přitaví k podkladu a k předchozímu pásu v přesahu. Vznikne tak soudržná, vodotěsná vrstva bez spár.
U lehkých konstrukcí se používají lepené pásy, které se ukládají do speciálních asfaltových lepidel nebo tmelů, případně mechanicky kotvené pásy, kotevně přichycené k podkladu. Ve všech případech je důležitý pevný, čistý podklad, správné přesahy a pečlivé dotažení detailů, jinak mohou asfaltové pásy časem netěsnit.
Typické chyby a na co si dát pozor
Častou chybou je pokládka asfaltové pásy na vlhký, zaprášený nebo nesoudržný podklad. Pás se pak špatně spojí s podkladem, tvoří se bubliny a dutiny, kde může kondenzovat voda. Problémem je i nedostatečné přitavení přesahů, nesprávně řešené rohy a napojení na svislé konstrukce.
Riziková je také snaha nahradit kvalitní modifikovaný asfaltový pás levnějším výrobkem v místech s vysokým namáháním, například na exponovaných střechách nebo u trvale vlhkých částí základů. Krátkodobá úspora se často vrátí v podobě zatékání, odlupování povrchů a nákladných oprav.
Životnost a údržba asfaltových pásů
Životnost asfaltových pásů závisí na kvalitě materiálu, návrhu skladby i provedení. Zásadní je chránit pásy před mechanickým poškozením a u střech také před dlouhodobým přehříváním. U plochých střech se proto často používá ochranná vrstva z kačírku, dlažby nebo vegetace.
Údržba spočívá hlavně v pravidelných vizuálních kontrolách. Sleduje se stav povrchu, napojení na atiky, prostupy a místa kolem střešní vpust. Drobné poruchy lze ve většině případů opravit lokálním přetavením nebo dolepováním, pokud je zbytek systému v dobrém stavu. Včasná kontrola tak výrazně prodlužuje celkovou životnost střešní hydroizolace.