Jak a kdy správně hnojit zahradu

Hnojení je klíčové pro zdravý růst a bohatou úrodu na každé zahrádce. Správnou výživou dodáte rostlinám potřebné živiny (dusík, fosfor, draslík a další stopové prvky) a podpoříte jejich kvetení, plození i celkovou odolnost. V obchodech dnes existuje široká nabídka hnojiv – liší se složením, formou i způsobem použití. V tomto článku si proto přehledně vysvětlíme, jaké typy hnojiv můžete využít, kdy a jak často hnojit. Řekneme si také, jak přistupovat k různým druhům rostlin, podle čeho vybírat hnojivo a na co si dát pozor, abyste se vyvarovali častých chyb.

Druhy hnojiv a jejich využití

Rostlinná výživa může mít různý původ i podobu. Obecně můžeme hnojiva rozdělit podle původu na organická (přírodní) a minerální (syntetická) a podle formy na kapalná a pevná. Každý typ má své výhody a hodí se pro jiné účely.

Organická hnojiva

Organická (přírodní) hnojiva jsou vyrobená z přírodních surovin rostlinného nebo živočišného původu. Patří sem kompost, chlévský hnůj (dobře rozložený), slepičince (slepičí trus), rostlinné výluhy a také přírodní granulovaná hnojiva vyráběná z organických složek (například pelety z kravského hnoje, sušené guáno, rohovina či kostní moučka). Organická hnojiva zlepšují strukturu půdy, obohacují ji o humus a uvolňují živiny postupně. Díky tomu jsou šetrná k rostlinám i k životnímu prostředí a nehrozí u nich snadné přehnojení. Nevýhodou může být pomalejší nástup účinku a nižší obsah hlavních živin – proto se často kombinují s minerálními hnojivy pro okamžitý efekt. V praxi by základem výživy každé zahrady měl být dobře vyzrálý kompost a chlévský hnůj (ideálně zapravený do půdy na podzim). K dispozici jsou i balená organická hnojiva pro snadné použití, například granulovaný sušený hnůj nebo Hoštické granulované slepičince, které mají vysoký obsah fosforu a podporují bohaté kvetení a plodnost. Tato organická hnojiva jsou vhodná pro univerzální použití na záhonech, v sadech i při pěstování v nádobách.

Minerální (syntetická) hnojiva

Minerální hnojiva (nazývaná také průmyslová nebo syntetická) jsou vyráběna chemicky a obsahují živiny v minerální formě, kterou rostliny dokážou rychle přijmout. Nejčastěji se setkáte s vícesložkovými hnojivy NPK – název podle chemických značek dusíku (N), fosforu (P) a draslíku (K). Typickým příkladem je oblíbené granulované hnojivo Cererit, které má poměr N-P-K zhruba 8-13-11 a obsahuje i stopové prvky; hodí se pro výživu většiny ovoce, zeleniny i okrasných rostlin. Minerální hnojiva mají tu výhodu, že dodají rostlinám živiny ve vysoké koncentraci a rychle zabírají. Umožňují také přesné dávkování a cílené použití – například speciální hnojivo s vyšším obsahem draslíku pro rajčata a papriky, nebo hnojivo s hořčíkem pro jehličnany.

Nevýhodou je, že při nadužívání mohou způsobit zasolení půdy nebo popálení kořenů a neobohacují půdu o organickou hmotu. Vždy je proto důležité dodržovat doporučené dávky. Univerzální NPK hnojiva (prášková či granulovaná) se zpravidla aplikují na jaře při přípravě půdy a následně formou přihnojování během vegetace. Pro rychlý účinek existují i rozpustná krystalická hnojiva – například řada Kristalon nabízí různé typy (Start, Plod a květ, Muškát, Podzim, … ), které se ředí vodou a aplikují zálivkou. Minerální hnojiva jsou vhodná zejména tehdy, když rostliny potřebují okamžitou vzpruhu nebo konkrétní živinu, kterou jim organická forma nedokáže dostatečně rychle dodat.

Kapalná hnojiva

Hnojiva se prodávají buď jako pevná (sypká, granulovaná) nebo kapalná. Kapalná hnojiva jsou tekuté koncentráty živin, které se obvykle ředí ve vodě a aplikují zálivkou nebo postřikem na list. Jejich výhodou je velmi rychlý účinek – živiny jsou rostlinami přijímány téměř okamžitě, zvláště při listové aplikaci (na list). Kapalná hnojiva se výborně hodí pro přihnojování během vegetace, kdy chcete podpořit kvetení či plodnost (např. tekutý Cererit na ovoce, tekutá hnojiva na pokojové rostliny apod.). Také pro pokojové rostliny a balkónové květiny se často využívají tekuté výživy, které se přidávají do zálivky jednou za 1–2 týdny. Nevýhodou kapalných hnojiv je nutnost častější aplikace (živiny se rychle vyčerpají) a vyšší cena v přepočtu na )ůplochu při větší zahradě. Na trhu najdete kapalná hnojiva univerzální i specializovaná (na muškáty, citrusy, orchideje, trávník atd.). Při jejich použití vždy dodržujte doporučené ředění, aby nedošlo k popálení rostlin.

Pevná hnojiva

Pevná hnojiva zahrnují granulované, práškové nebo peletované produkty, které se rozhazují na půdu či míchají do substrátu. Granulovaná hnojiva (ať už organická jako sušený hnůj, nebo minerální jako NPK/Cererit) se snadno dávkují odměrkou nebo hrstí a postupně uvolňují živiny při zálivce nebo dešti. Jejich výhodou je dlouhodobější účinek – například trávníková hnojiva s řízeným uvolňováním živin působí několik týdnů až měsíců. Některá pevná hnojiva jsou rychle rozpustná (krystalická ve formě prášku, jako zmíněný Kristalon, který se ale před použitím rozpouští ve vodě – mezistupeň mezi pevným a kapalným) a jiná jsou pomalurozpustná či zásobní (např. tablety hnojiva k rostlinám, obalované granule Osmocote apod., které se rozkládají pomalu). Při aplikaci pevných hnojiv na záhony nebo trávník je vhodné granule rovnoměrně rozhodit a poté zalít, případně lehce zapravit do půdy, aby se živiny uvolnily ke kořenům. Pevná hnojiva jsou ideální pro základní hnojení půdy před výsadbou (např. na jaře zapracovat kompost, hnůj či granulované NPK) a pro podzimní hnojení, kdy se použijí hnojiva s vyšším obsahem draslíku a fosforu (a minimem dusíku) k přípravě rostlin na zimu. U pevných hnojiv dbejte na správné dávkování – například granulované slepičince se dávkují cca 2–3 kg na 10 m² před výsadbou, zatímco silně koncentrované minerální granule stačí v stovkách gramů na stejnou plochu.

Kdy a jak často hnojit zahradu

Načasování hnojení je zásadní pro to, aby rostliny dodané živiny co nejlépe využily. Obecně platí, že hnojíme v období aktivního růstu rostlin a vyhýbáme se hnojení v čase vegetačního klidu. Konkrétní potřeba frekvence závisí na typu rostlin a zvoleném hnojivu, ale následující přehled podle ročních období a fází růstu vám poskytne základní orientaci:

• Jaro (březen–květen): Začátek sezóny je ideální doba pro základní hnojení. Půda je po zimě vyčerpaná a rostliny se probouzejí – dopřejte jim kompost nebo rozložený hnůj při rytí záhonů, případně první dávku minerálního hnojiva s vyšším obsahem dusíku pro podporu růstu zelené hmoty. V březnu a dubnu hnojíme ovocné stromy a keře (např. nastýlkou kompostu kolem stromů, nebo rozhozem NPK před deštěm). Trávník poprvé přihnojte na jaře, jakmile začne růst tráva (duben): použijte startovací trávníkové hnojivo bohaté na dusík, které podpoří hustý a svěže zelený trávník po zimě. Pozor: Pokud jste na jaře přesazovali pokojové rostliny do čerstvého substrátu, s přihnojováním začněte až cca 4–6 týdnů poté (nový substrát často obsahuje živiny). Jinak pokojovky začněte lehce hnojit od jara (březen/duben) jednou za pár týdnů dle potřeby.
• Léto (červen–srpen): V hlavní vegetační sezóně rostliny intenzivně rostou, kvetou a plodí, takže ocení pravidelné přihnojování. Zeleninu a kvetoucí rostliny (letničky, růže, balkónové květiny) můžete přihnojovat zhruba jednou za 1–2 týdny tekutým hnojivem nebo každé 3–4 týdny granulemi, v závislosti na doporučení výrobce. Například rajčata a papriky začněte přihnojovat asi 2–3 týdny po výsadbě a poté průběžně (např. tekutým hnojivem na plodovou zeleninu každý týden či granulovaným organo-minerálním hnojivem jednou za měsíc). Během léta dbejte na vyvážený poměr živin: ve fázi kvetení a tvorby plodů rostliny potřebují dostatek fosforu a draslíku – vhodné jsou hnojiva označená jako „na květ a plod“ (mají vyšší P a K, např. Kristalon Plod a květ). Dusík v létě stále podporuje růst (např. u trávníku druhá dávka hnojiva v červnu až červenci pro udržení hustoty), ale ke konci léta už dusíkatá hnojení omezujeme. Tip: Hnojte ideálně navečer nebo ráno a na vlhkou půdu. Ve velkém horku a suchu nehnojte, aby nedošlo k popálení kořenů, raději počkejte na déšť nebo rostliny předem zalijte. Pokojové rostliny hnojíme v létě pravidelně (většinou každé 2 týdny tekutým hnojivem do zálivky), protože jsou v plné vegetaci.
• Podzim (září–říjen): Koncem léta a na podzim už většina zahradních rostlin ukončuje sezonu. Dusíkatá hnojiva už nepoužíváme, aby nové přírůstky stihly vyzrát před zimou a mrazy. V září můžeme naposledy přihnojit trávník, ale použijeme speciální podzimní trávníkové hnojivo s minimem dusíku a naopak vyšším obsahem draslíku – draslík posílí odolnost trávníku přes zimu. Obdobně lze podat podzimní hnojivo okrasným keřům a jehličnanům (existují přímo směsi označené „Podzim“). Podzim je také vhodný na organické hnojení půdy – po sklizni záhonů rozhoďte kompost nebo uleželý hnůj a zaryjte ho do půdy, aby se do příštího jara rozložil a obohatil půdu. Můžete také vysít zelené hnojení (svazenka, hořčice), které později zaryjete. Ovocné stromy a keře se zpravidla na podzim už nepřihnojují (maximálně draselnou výživu, např. popel ze dřeva do půdy, pokud je potřeba). Pokojové rostliny začínáme hnojit méně častěji už na konci léta – snižujeme frekvenci, protože se zkracuje den a růst zpomaluje.
• Zima (listopad–únor): V zimním období se obecně nehnojí, protože rostliny odpočívají. Výjimkou mohou být třeba přezimované rostliny ve skleníku či doma, které mírně přihnojujeme, pokud vidíme pokračující růst (např. některé pokojovky, které kvetou v zimě, můžeme občas lehce pohnojit slabou dávkou). V otevřené zahradě v zimě nehnojíme – živiny by buď spláchly deště a tající sníh, nebo by je rostliny nevyužily. Zimní měsíce jsou spíše čas, kdy si můžeme naplánovat výživu na další rok nebo nechat provést rozbor půdy. Už v předjaří (únor) se však u některých rostlin dá začít s výživou – např. přidat kompost k růžím či začít přihnojovat rané zeleniny ve skleníku. Obecně ale platí, že hlavní hnojicí sezóna začíná s jarem.

Shrnutí frekvence: Většině trvalek, keřů a stromů stačí 2–3 hnojení za rok (jaro, případně léto, a podzim pro draselné hnojivo). Jednoleté rostliny (zelenina, letničky) a trávník vyžadují častější přihnojování během sezóny (od jara do konce léta pravidelně dle potřeby – např. zelenina každé 2–4 týdny, trávník 3–4× za sezónu). Pokojové rostliny obvykle hnojíme v intervalu 1× za 2 týdny až 1× za měsíc od jara do podzimu, v zimě pak minimálně. Vždy sledujte kondici rostlin – světle zelené listy mohou značit nedostatek živin a potřebu přihnojit, naopak tmavě zelené bujné listy a málo květů značí možný přebytek dusíku a je vhodné hnojení omezit nebo změnit složení.

Jak hnojit různé typy rostlin

Různé skupiny rostlin mají odlišné nároky na živiny a vhodný způsob hnojení. Podíváme se na nejčastější kategorie zahradních i pokojových rostlin a jak k nim přistupovat:

Trávník

Krásně zelený a hustý trávník vyžaduje poměrně intenzivní výživu, protože tráva se často seče a tím se z porostu odčerpává spousta živin. Trávník hnojíme několikrát do roka: na jaře (duben) použijeme startovací trávníkové hnojivo bohaté na dusík, které podpoří růst nových výhonků po zimě. Existují specializovaná trávníková hnojiva s postupným uvolňováním – například Expert s guánem nebo Agro – která dodají živiny postupně během 2–3 měsíců. Další hnojení přijde na řadu v průběhu léta (červen nebo červenec), abychom udrželi sytě zelenou barvu a hustotu drnu; zde můžeme opět použít granulované hnojivo s obsahem dusíku, případně kombinaci s pomalu rozpustnými močovinovými granulemi. Koncem léta a začátkem podzimu (srpen/září) přejdeme na podzimní trávníkové hnojivo s vyšším obsahem draslíku, které pomáhá vyzrávání trávníku před zimou. To obvykle stačí jako poslední dávka. Při hnojení trávníku dbejte na rovnoměrnou aplikaci – ideálně sypacím vozíkem nebo ručně velmi pečlivě, aby na trávníku nevznikly „mapy“. Vždy po aplikaci trávník dostatečně zalejte (nebo hnojte před deštěm), aby se granule rozpustily a nepopálily listy. Speciální kapitolou jsou mech v trávníku – existují hnojiva s přidaným železem, která potlačují růst mechu. Pamatujte, že méně je někdy více: přehnojený trávník sice rychle roste, ale je náchylnější k chorobám a vyžaduje častější sečení. Stačí držet se doporučeného plánu 3–4 hnojení ročně.

Zelenina (zeleninové záhony)

Zeleninová zahrádka je na živiny náročná, protože pěstujeme plodiny s velkými nároky (plodová a košťálová zelenina) i menšími nároky (kořenová, listová zelenina). Před každou sezónou je vhodné záhony vyhnojit organicky – rozprostřít vyzrálý kompost nebo na podzim předtím zarýt chlévský hnůj. Tím se zlepší půda a zajistí základní zásoba živin. Během růstu pak přichází na řadu přihnojování dle potřeby jednotlivých plodin:

• Plodová zelenina (rajčata, papriky, okurky, dýně): Tyto rostliny jsou „hladové“ – potřebují dostatek živin pro tvorbu plodů. Začínáme je přihnojovat cca 2–3 týdny po výsadbě na stanoviště. Vhodná jsou speciální hnojiva pro rajčata a plodovou zeleninu, často s vyšším obsahem draslíku (K) pro chutné plody. Můžete použít organo-minerální granulované hnojivo (např. Hoštické hnojivo na rajčata s guánem) zapracované kolem rostlin jednou za měsíc nebo tekuté hnojivo (např. Kristalon Start na začátku a Kristalon Plod a květ v době květu) aplikované každé 1–2 týdny zálivkou. Dbejte na pravidelnost – u rajčat se osvědčuje například každých 10 dní přidat výživu, aby nepřestala nasazovat plody.
• Košťálová zelenina (zelí, kapusta, květák, brokolice): Má rovněž vysoké nároky na živiny, zejména na dusík. Předpěstovanou sadbu vysazujte do půdy dobře vyhnojené kompostem/hnojem. V průběhu růstu přihnojte 1–2× dusíkatým hnojivem (např. ledkem vápenatým či močovinou v malém množství) pro bujný růst listů, ale nepřehánějte to, aby rostliny příliš „nevyběhly“ na úkor tvorby hlávek či růžic.
• Kořenová zelenina (mrkev, petržel, ředkvičky, řepa): Tyto plodiny nesnášejí čerstvý hnůj přímo před výsevem – způsoboval by vidlení a deformace kořenů. Proto je hnojíme spíše umírněně. Stačí základní vyhnojení půdy kompostem na podzim a na jaře třeba menší dávka komplexního hnojiva s nižším obsahem dusíku. Během vegetace zpravidla nepřihnojujeme, ledaže by listy žloutly (pak lze opatrně přidat např. tekuté univerzální hnojivo ve slabé koncentraci).
• Listová zelenina a bylinky (salát, špenát, bylinky): Mají rády úrodnou půdu, ale přehnojení dusíkem u listových druhů může vést k hromadění nežádoucích dusičnanů v listech. Proto volíme spíše organické hnojení (kompost) a jen mírné přihnojení během růstu. Např. u salátu můžete jednou přihnojit zálivkou zkvašených slepičinců či slabým roztokem NPK, ale obecně to není nutné, pokud je půda dobře vyhnojená z předchozí plodiny. Bylinky většinou přehnojování nevyžadují – aromatickým druhům (tymián, rozmarýn) stačí chudší půda, naopak bylinkám typu bazalka či pažitka mírné přihnojení kompostem prospěje.
• Brambory a cibulová zelenina: Brambory často stačí pohnojit vyzrálým hnojem či kompostem před výsadbou (na podzim předchozího roku nebo těsně před sázením brambor). Dodatečné přihnojování během růstu se nedoporučuje, aby brambory příliš „nešly do natě“. Cibule a česnek mají rády spíše fosfor a draslík – před výsadbou lze zapravit trochu superfosfátu a draselné soli, nebo použít speciální hnojivo (existuje např. Cererit s guánem na cibuli a česnek). Během růstu česnek na jaře někdo přihnojí dusíkem (ledkem) pro větší nárůst, ale opatrně s dávkou.

Obecně u zeleniny platí: využívejte organické hnojení (kompost, zelené hnojení) jako základ a minerální hnojiva přidávejte cíleně pro náročné plodiny. Střídejte plodiny v záhonech (tzv. osevní postup), aby se půda nevysílila jednostranně. A předávkování hnojivy se vyhněte – zelenina pak může hromadit nadbytek dusíkatých látek. Raději častěji malé dávky než jednorázově velkou dávku.

Ovocné stromy a keře

Ovocné stromy (jabloně, hrušně, peckoviny) a ovocné keře (rybíz, angrešt, maliník, borůvky atd.) potřebují pro pravidelnou plodnost také doplnit živiny, zejména když rostou na stejném stanovišti mnoho let. Základem je opět organické hnojení – jednou za 1–2 roky na podzim nebo brzy na jaře rozprostřete kolem stromů a keřů vrstvičku kompostu či uleželého hnoje a mělkým okopáním ho zapravte do půdy (pozor na mělké kořeny u drobného ovoce). To dodá dlouhodobý zdroj živin a zlepší půdu. Kromě toho se u ovocných stromů používá přihnojování minerálními hnojivy v průběhu roku: doporučuje se zhruba 2× až 3× za rok přihnojit. První dávku dejte na jaře při rašení (duben), druhou v období po odkvětu (květen/červen) a případnou třetí po sklizni či v létě, pokud strom nasadil hodně plodů (někteří ovocnáři hnojí potřetí hned po červnovém opadu malých plůdků u jabloní, aby podpořili zbylé plody). Pro ovocné stromy jsou vhodná vícesložková hnojiva s vyváženým poměrem N-P-K a s obsahem hořčíku a dalších prvků – prodávají se specializovaná hnojiva pro ovocné stromy, nebo lze použít univerzální Cererit. Důležité je nepřehnojit dusíkem, aby stromy příliš neobrůstaly na úkor plodů; přemíra dusíku také snižuje odolnost vůči mrazu. U mladých stromků v prvních letech po výsadbě hnojíme jen zlehka, aby se podpořil spíše kořenový systém než bujný růst větví.

Bobuloviny (drobné ovoce): Rybíz, angrešt, maliník a ostružiník ocení kompost rozhozený brzy na jaře kolem keřů. Přihnojit je můžete na jaře plným hnojivem (např. NPK nebo speciálním organo-minerálním hnojivem Biomin na drobné ovoce) – zajistí se tím bohatší násada plodů. Maliny jsou poměrně náročné na živiny, těm prospívá i letní přihnojení po první sklizni (u dvojploďících odrůd). Borůvky vyžadují kyselou půdu, takže pro ně volte hnojiva určená pro vřesovištní rostliny (s obsahem síry k udržení kyselého pH) a nepoužívejte zásadité hnoje či popel. V létě po sklizni už ovocné keře nehnojíme dusíkem, případně jen síran draselný pro vyzrávání pletiv.

Okrasné keře a stromy

Okrasné dřeviny (keře a stromy pěstované pro okrasu, včetně jehličnanů) mívají o něco menší nároky na přihnojování než ovocné, ale přesto dobrá výživa zlepšuje jejich růst a vybarvení. Jehličnany a stálezelené keře (tuje, smrky, borovice, rododendrony apod.) ocení speciální hnojiva s obsahem hořčíku, který brání hnědnutí jehlic. Prodávají se granulovaná hnojiva na jehličnany a okrasné dřeviny – aplikují se zpravidla 1–2× ročně (zjara a v polovině léta). Rododendrony, azalky a vřesovištní rostliny potřebují kyselé hnojivo (bez vápníku), opět existují speciální směsi přímo pro ně. Okrasné listnaté keře (např. hortenzie, růže, živé ploty z ptačího zobu nebo habru) můžete na jaře přihnojit univerzálním hnojivem nebo kompostem pro dobrý start do sezóny. Růže jsou specifickou skupinou – jsou to těžcí „jedlíci“, takže kromě základní dávky hnojení na jaře (ideálně dobře rozleželý koňský hnůj zapracovaný k růžím) je dobré je během léta přihnojit ještě jednou speciálním hnojivem na růže, obohaceným o hořčík a další prvky pro bohaté kvetení. Okrasné trvalky (trvalé květiny na záhonech) se hnojí podobně jako květiny – viz další odstavec. U okrasných dřevin platí, že přehnojení dusíkem vede k bujnému růstu, který ale může být řídký a méně odolný. Raději použít dlouhodobá hnojiva s řízeným uvolňováním, která zajistí rovnoměrný přísun živin (někteří zahradníci do výsadbové jámy ke keřům přidávají pomalu rozpustné hnojivo, které působí 6–12 měsíců).

Květiny (okrasné květiny, letničky a trvalky)

Do této kategorie spadají jak jednoleté květiny (letničky) a balkónové rostliny, tak trvalky na květinových záhonech. Obecně květiny pěstované pro bohaté kvetení potřebují pravidelný přísun živin, jinak málo pokvetou.

• Letničky a balkónové květiny (muškáty, surfinie, petúnie, begonie apod.): Tyto rostliny kvetou intenzivně celé léto a jsou často omezené objemem půdy v truhlíku, takže živiny rychle vyčerpají. Hnojíme je proto pravidelně po celou sezónu, obvykle tekutým hnojivem v zálivce každý týden až každé dva týdny. Existují tekutá hnojiva přímo pro muškáty a balkonové květiny, která mají vyšší obsah fosforu a draslíku pro podporu květů. Lze také použít tyčinková hnojiva nebo granulky s postupným uvolňováním, které dáte do substrátu na začátku sezony – ty pak uvolňují živiny postupně (např. osmocote tabletky vydrží několik měsíců). Při hnojení balkónovek platí: začít asi 2 týdny po výsadbě (z počátku stačí, co bylo v substrátu) a pak nepřerušovat pravidelný rytmus až do konce srpna. Jakmile se ochladí v září, hnojení omezíme.
• Trvalky a dvouletky na záhonech (jako jsou kopretiny, floxy, denivky, tulipány a další cibuloviny, sedmikrásky dvouletky apod.): Tyto rostliny většinou nehnojíme tak často jako letničky, ale každé jaro jim prospěje rozhození vrstvy kompostu kolem trsů a mírné přihnojení plným hnojivem, aby bohatě narašily. Během léta po odkvětu můžeme některé druhy přihnojit znovu, aby třeba znovu obrazily nebo nasadily další květy (např. ostrožky, růže, aster novobelgické po seříznutí atd.). Cibuloviny jako tulipány a narcisy se hnojí zpravidla na jaře během růstu listů (trochou hnojiva se zvýšeným fosforem a draslíkem) a pak se nechávají zatáhnout – po odkvětu už nehnojíme. Květiny na trávníku (jarní cibuloviny, krokusy) si vezmou živiny z půdy, případně můžete po odkvětu mírně pohnojit trávník, čímž se dostane i k nim.
• Řezané květiny na záhon (jiřiny, mečíky, astry): Tyto výstavní květiny často vyžadují bohaté hnojení, podobně jako zelenina. Doporučuje se hnojit je kompostem a navíc během léta přidávat plná hnojiva každé 3–4 týdny, aby měly dost síly na velké květy.

Obecně u květin platí, že přihnojení během poupění a kvetení výrazně zvyšuje počet a velikost květů. Když ale rostliny překrmíte dusíkem, porostou spíše listy a výhony než květy. Proto volíme hnojiva s vyváženým poměrem nebo přímo „na květ“. Pozor u některých speciálních květin: Například orchideje mají úplně jiné nároky – pro ně se používají velmi zředěná kapalná hnojiva jednou za několik týdnů, jen v období růstu. Kaktusy a sukulenty se hnojí minimálně (jen v létě malou dávkou). Tyto specializované případy ale přesahují rámec běžné zahrádky.

Pokojové rostliny

Pokojové květiny a zeleň v interiéru mají omezený objem půdy v květináči, a tak dříve či později spotřebují živiny, které byly v substrátu při přesazení. Hnojení pokojových rostlin se obvykle provádí během jejich aktivního růstu – většina pokojovek roste od jara do podzimu, v zimě odpočívá při kratších dnech. Začínejte s přihnojováním v březnu až dubnu, jakmile rostliny začnou tvořit nové listy nebo výhony. Použijte tekuté hnojivo pro pokojové rostliny, které přidáte do zálivky přibližně jednou za 2 týdny (některé méně náročné druhy stačí 1× měsíčně). U kvetoucích pokojovek (africké fialky, gerbery, anturie) můžete použít speciální hnojivo na květ, u zelených (fikusy, monstery, palmy) zase hnojivo pro zelené rostliny s vyšším obsahem dusíku – ale univerzální pokojové hnojivo většinou vyhovuje všem při střídmém dávkování. Nepřehnojujte – v květináči by se nadbytečné soli hromadily a mohly by poškodit kořeny. Vždy hnojte na vlhký substrát (nikdy ne do úplně suché zeminy) a jednou za čas propláchněte půdu čistou vodou, abyste předešli zasolení. V zimě většinu pokojových rostlin hnojit přestaňte (cca listopad–únor) nebo hnojte velmi zřídka, pokud rostlina pokračuje v růstu. Výjimkou jsou rychle rostoucí druhy pod umělým osvětlením nebo zimní kvetení (např. vánoční kaktus se hnojí na podzim během tvorby poupat, ale zastaví se hnojení při květu). Také platí, že čerstvě přesazené rostliny se pár týdnů nehnojí, aby se nepřepálily mladé kořínky. Obecně se držte zásady: častěji malé dávky – třeba při každé druhé zálivce přidejte hnojivo v poloviční koncentraci, což rostlinám svědčí lépe než jednou za měsíc koncentrovaná dávka. Pro pohodlí lze využít i hnojivé tyčinky zapichované do květináče; ty postupně uvolňují živiny, ale někdy méně rovnoměrně, takže tekutá forma je jistější.

Jak vybrat správné hnojivo

Výběr vhodného hnojiva by se měl řídit potřebami vašich rostlin, stavem půdy a také praktičností použití. Zde jsou hlavní faktory, které zohlednit:

• Nároky rostlin a cíl hnojení: Zvažte, co od hnojení očekáváte – zda obecně podpořit růst všech rostlin na záhoně, nebo řešit konkrétní problém či fázi (např. podpora kvetení, zvětšení plodů, ozelenění trávníku po zimě). Podle toho volte složení hnojiva. Například rostliny, které potřebují hlavně růst listů (trávník, listová zelenina), ocení hnojivo s vyšším obsahem dusíku. Naopak pro kvetoucí a plodící rostliny vyberte přípravek s vyšším podílem fosforu a draslíku. Pokud některé vaše rostliny trpí nedostatkem určitého prvku (žloutnutí listů může značit nedostatek železa či hořčíku), existují i jednosložková hnojiva nebo obohacené směsi (např. hnojivo s železem proti chloróze). Pro začátek nic nezkazíte volbou univerzálního hnojiva (např. zmíněný Cererit v granulích nebo tekuté univerzální hnojivo na pokojovky), které má vyvážený poměr živin a hodí se pro většinu rostlin. Postupně ale zjišťujte specifické potřeby jednotlivých druhů ve vaší zahradě a přizpůsobte tomu výživu – např. zjistíte-li, že rajčata lépe plodí s extra draslíkem, přidáte draselné hnojivo, nebo že okrasné hortenzie potřebují kyselé hnojivo s hliníkem pro modré květy, použijete speciální přípravek na hortenzie.
• Typ půdy a její úrodnost: Každá zahradní půda je jiná. Lehké písčité půdy se rychle vyčerpají a živiny z nich vyplavuje déšť – tam jsou vhodná zásobní hnojiva a častější organické hnojení, které zlepšuje zadržování živin. Těžké jílovité půdy mají živin dost, ale bývají hůře dostupné kořenům – i zde pomůže organická hmota pro zlepšení struktury. Pokud si nejste jisti, jaké živiny půda postrádá, můžete si nechat udělat rozbor půdy (nebo použít domácí půdní testery na pH a základní živiny). Podle výsledku pak doplníte konkrétní prvek, který chybí. Obecně platí, že chudou půdu je potřeba pravidelně kompostovat a hnojit univerzálně, zatímco půda bohatá na humus může vyžadovat spíše cílené doplnění minerálů (např. draslík po náročných plodinách). Nezapomínejte také na pH půdy – některá hnojiva (hlavně síranová, ammonium) půdu okyselují, jiná mohou pH zvýšit. Přizpůsobte výběr hnojiva rostlinám: pro kyselomilné (borůvky, azalky) vybírejte hnojiva pro vřesoviště, do vápenatých půd zase hnojiva s obsahem vápníku.
• Forma hnojiva a způsob aplikace: Zamyslete se, co je pro vás praktičtější. Máte-li malou zahrádku nebo pěstujete v nádobách, možná zvolíte spíše kapalná hnojiva, se kterými rychle zalijete pár květináčů. Na velký trávník či záhony se zase hodí granulovaná hnojiva, která pohodlně rozhodíte na větší plochu najednou. Některá hnojiva působí rychle (tekutá, prášková ve vodě rozpustná), jiná pomalu (peletky, tablety). Ideální je kombinovat rychlý a pomalý účinek: např. ke stromu na jaře dát pomalu rozpustné rohovinové hobliny (dlouhodobý dusík) a k tomu trošku rychlého NPK pro okamžitý start. Zvažte také, zda preferujete jednorázovou aplikaci (např. granulát na 3 měsíce) nebo se můžete zahradě věnovat pravidelně a přihnojovat po týdnu. Dnešní trh nabízí i šikovné pomůcky – zavlažovače s dávkovačem hnojiva, hnojivé zálivky v hadici, nebo naopak tradiční konví rozmíchatelný Kristalon. Vyberte si, co vám vyhovuje, hlavně abyste opravdu hnojivo aplikovali ve správný čas a množství.
• Speciální vs. univerzální produkty: U některých rostlin je vhodné koupit speciální hnojivo (např. na orchideje, citrusy, bonsaje, trávník), protože má složení přesně pro ně. Pokud ale nechcete skladovat mnoho různých balení, můžete si vystačit s pár univerzálními prostředky: například kvalitní univerzální granulované hnojivo (Cererit) pro venkovní zahradu, tekuté univerzální hnojivo pro pokojovky a balkónovky, a případně speciál na trávník. Ostatní se dají do určité míry pokrýt univerzálním, jen u těch kyselomilných a náročných rostlin buďte opatrní a doplňte, co potřebují (např. k růžím přidejte hořčík, k rajčatům občas vápník proti černání konců plodů apod.). Také cenová stránka může hrát roli: organická hnojiva (kompost z vlastních zdrojů) jsou levná, průmyslová hnojiva bývají dražší, ale spotřebujete jich méně. Myslete na to, že investice do kvalitního hnojiva se vrátí v podobě zdravých rostlin a bohaté sklizně.

Přírodní vs. syntetická hnojiva: výhody a nevýhody

Jak jsme si vysvětlili, můžete volit mezi přírodními (organickými) a průmyslovými (syntetickými) hnojivy – nebo je vhodně kombinovat. Žádný typ není jednoznačně nejlepší; každý má své plusy a minusy. Pro přehled uvádíme srovnání:

• Přírodní hnojiva (kompost, hnůj, organické granuláty):
  • Výhody: Zlepšují kvalitu půdy (vyšší podíl humusu, lepší struktura a zadržování vody). Uvolňují živiny postupně, takže riziko přehnojení nebo popálení rostlin je minimální. Jsou šetrná k životnímu prostředí, nezanechávají v půdě rezidua solí a podporují půdní organismy (žížaly, mikroby). Často mohou být získána levně nebo svépomocí (vlastní kompost, hnůj od chovatele apod.).
  • Nevýhody: Nižší a méně koncentrovaný obsah hlavních živin znamená, že jich musíte aplikovat větší objem, aby rostliny dostaly vše potřebné. Účinek nastupuje pomaleji – pro rychlou nápravu akutního nedostatku nejsou vhodná. Mohou obsahovat semena plevelů či patogeny, pokud nejsou dostatečně rozložená (např. hnůj). U některých může být nepříjemný zápach (slepičince, kejda) při aplikaci. Při nesprávném skladování z nich mohou unikat živiny (např. déšť vyplaví dusičnany).
• Syntetická (minerální) hnojiva:
  • Výhody: Vysoký obsah živin v malém objemu – stačí malé dávky a účinek je viditelný rychle. Jsou přesně namíchaná, takže víte, kolik procent dusíku, fosforu atd. dodáváte, což umožňuje cílené dávkování pro konkrétní plodiny. Snadné použití a dávkování (přesné odměrky, rozpustnost). Některá speciální hnojiva řeší konkrétní problémy (např. nedostatek železa) mnohem efektivněji než obecné organické prostředky. Pro rostliny v nádobách bývají často jedinou možností, jak dodat dost živin bez výměny veškeré půdy.
  • Nevýhody: Při nadužívání dochází k zasolování půdy – hromadění solí z hnojiv může poškodit půdní život a zhoršit strukturu zeminy. Mohou také znečistit spodní vody, pokud jsou splachována dešti (dusičnany ve vodě jsou ekologický problém). Rostliny si na „umělou výživu“ mohou zvykat a v půdě ochuzené o organiku se jim hůře tvoří přirozený kořenový systém s mykorhizními houbami. Také neřeší zlepšení půdy – nepřidávají humus. Některá levnější hnojiva mohou obsahovat balastní látky nebo chlor, který citlivým rostlinám (např. plodové zelenině) vadí – proto se vyrábějí i bezchlorová hnojiva jako Cererit. V neposlední řadě, syntetická hnojiva jsou průmyslově vyráběná s určitými energetickými nároky a nejsou „bio“, takže pokud chcete pěstovat zcela přírodně, nejsou vhodná.

Kombinace obou typů: V praxi se velmi osvědčuje kombinovat organická a minerální hnojiva pro dosažení nejlepších výsledků. Například na záhon dát na jaře dávku kompostu (přírodní základ) a k tomu trochu minerálního NPK pro okamžitý start. Nebo používat organická hnojiva průběžně a jen v klíčových fázích dodat rostlinám rychle působící výživu z lahvičky. Tím využijete výhody obou – půda bude zdravá a plná života díky organice, a rostliny zároveň nebudou strádat, protože dostanou živiny včas díky minerálním přísadám. Pokud preferujete čistě organickou cestu, je to v pořádku, jen počítejte s tím, že výnosy mohou být o něco nižší a obnova úrodnosti pomalejší. Naopak čistě na průmyslových hnojivech zahrada časem ztratí půdní úrodnost, pokud nedodáte i organickou hmotu. Zlatá střední cesta většinou funguje nejlépe.

Užitečné rady a časté chyby při hnojení

Na závěr jsme shrnuli několik praktických rad a upozornění, aby vaše snaha o lepší výživu zahrady přinesla jen pozitivní výsledky:

• Nepřehnojujte – méně je více: Jedna z nejčastějších chyb začátečníků je dávat příliš vysoké dávky hnojiv v domnění, že rostliny porostou rychleji. Přehnojené rostliny ale mohou mít přerostlou, měkkou pletivu náchylnou k chorobám a škůdcům, nebo mohou dokonce uhynout na popálení kořenů a zasolení půdy (na povrchu půdy či květináče se pak tvoří bílý povlak solí). Vždy se řiďte dávkováním uvedeným na obalu hnojiva. Pokud si nejste jistí, dejte raději o něco méně – efekt se projeví i tak a můžete přihnojit později. Přebytek živin se odstraňuje obtížně.
• Dodržujte správné načasování: Aplikujte hnojiva v době, kdy z nich rostliny budou mít užitek. Dusíkatá hnojiva dávejte brzy v sezóně, nikoli pozdě v létě. Kvetoucí rostliny hnojte před a během květu, ne až po odkvětu. Kořenovou zeleninu nehnojte těsně před sklizní dusíkem. Také nehnojte za sucha a horka uprostřed letního dne – ideální je zalít den předem, hnojit v podvečer nebo po dešti. Rostlina ve stresu ze sucha hnojivo nevyužije a hrozí poškození.
• Aplikace na vlhkou půdu a zálivka po hnojení: Vždy přihnojujte rostliny, které mají vlhkou zeminu – buď po dešti, nebo je předem zalijte čistou vodou. Nikdy nesypte granulované hnojivo k úplně suché rostlině, protože při následném zvlhčení se uvolní vysoká koncentrace solí najednou a může popálit kořeny. Po rozhodnutí granulí nebo po přidání práškového hnojiva půdu důkladně zalijte, aby se živiny začaly rozpouštět a vsakovaly ke kořenům. U kapalných hnojiv zálivkou je substrát zároveň zavlažen, ale i tak platí, že by neměl být úplně vyschlý předem.
• Pozor na čerstvý hnůj a silně koncentrované zdroje: Pokud používáte přírodní hnojiva jako hnůj nebo slepičince, nikdy je nedávejte k rostlinám v čerstvém stavu. Čerstvý hnůj je příliš „pálivý“ – uvolňuje čpavek, zvyšuje salinitu a mohl by spálit kořeny; navíc obsahuje semena plevelů. Vždy nechte hnůj alespoň rok vyzrát v kompostu nebo hrůbku s hnojem zakryjte a nechte ho zfermentovat. Slepičí trus se musí před použitím zkvasit ve vodě (tzv. slepičincová jícha) nebo koupit již sušený granulovaný produkt. Podobně pozor na vápno a močůvku – vápenatění půdy (pro zvýšení pH) se dělá zvlášť, ne v kombinaci s hnojením, a jen pokud je půda prokazatelně kyselá. Močůvku vždy řeďte a používejte opatrně.
• Každá rostlina je jiná: Nespoléhejte na to, že jeden způsob hnojení vyhovuje všem. Zjistěte si specifika rostlin, které pěstujete. Například borůvky nehnůjíte hnojivem pro rajčata, protože obsahuje vápenec, který borůvky nesnášejí. Kaktusy nepotřebují tolik dusíku co běžné pokojovky. Trávník zase neudrží dlouho živiny, když posečenou trávu vždy odvezete – potřebuje je vracet. Přizpůsobte dávky a typ hnojiva konkrétním potřebám: výrobci nabízejí specializovaná hnojiva z nějakého důvodu. Univerzální hnojivo je skvělé, ale někdy je specialita na místě (např. přidání hořčíku pro jehličnany, extra fosfor pro cibuloviny atd.).
• Kombinujte organické a minerální přístupy: Jak jsme zmínili výše, ideální je využívat přednosti obou světů. Například: na jaře do záhonu dát kolečko kompostu a zároveň posypat trochu minerálního hnojiva. Nebo střídat každý druhý týden tekuté hnojivo s výluhem z kopřiv. Tím minimalizujete riziko chybějících živin i přehnojení. Půda bude živá a úrodná díky organice a rostliny budou mít rychle dostupné živiny díky minerálům. Monokultura výživy (jen chemie, nebo jen přírodní bez rozboru) může vést k nerovnováze.
• Ukládejte a míchejte hnojiva správně: Skladujte hnojiva v suchu a těsně uzavřená. Napůl použité pytle granulátu pečlivě uzavřete, jinak zvlhnou a vytvoří tvrdé hrudky. Při ředění koncentrátů dodržujte návod – například Kristalon si připravte podle dávkování výrobce (odměrka na 10 l vody apod.). Silnější roztok rostlinám nepomůže, spíše uškodí. Pokud si mícháte vlastní jíchy (z kopřiv, kostivalu apod.), ředění obvykle bývá cca 1:10 vody. A nemíchejte dohromady různá chemická hnojiva, pokud nevíte, co děláte – některé kombinace mohou reagovat (např. superfosfát a vápenatá hnojiva se ruší navzájem, močůvka a vápno také nejdou dohromady).
• Sledujte rostliny a učte se z výsledků: Zahradničení je o pozorování. Když vidíte, že rostlina dobře roste a bohatě kvete, asi jí hnojivo vyhovuje. Když naopak živoří, může trpět hladem – nebo naopak nadbytkem (tmavozelené listy a málo květů značí moc dusíku). Nebojte se trochu experimentovat s různými druhy hnojiv na jedné a druhé části záhonu a porovnat výsledky. Časem získáte cit pro to, kolik a čeho vaše zahrada potřebuje. A pamatujte, že zdravá půda plná humusu je základ – žádné luxusní hnojivo nenahradí dobrý kompost. Proto do půdy vracejte organickou hmotu, mulčujte, štěpkujte, kompostujte. Hnojivo pak bude už jen třešnička na dortu pro perfektní kondici rostlin.

Doufáme, že tento průvodce hnojením vám pomůže k bujné a kvetoucí zahradě. Při dodržení výše uvedených rad a s využitím kvalitních hnojiv ze široké nabídky na trhu (mrkněte třeba na sortiment kapalných hnojiv, pevných hnojiv či osvědčených organických hnojiv) určitě dosáhnete skvělých výsledků. Přejeme vám hodně pěstitelských úspěchů a ať vám to roste!